Kostarika má díky sopečné půdě, podnebí a rozmanité nadmořské výšce jedny z nejlepších podmínek pro pěstování kávy na světě. Vláda drží kvalitu osobně pod kontrolou a vývoz kávy živí velkou část země. Toto černé zlato, které je po ropě druhým nejprodávanějším artiklem ušlo ale pořádný kus cesty a podepsalo se na něm mnoho kultur, než se začalo pěstovat ve špičkové kvalitě zde. Dnešní kostarická káva je ceněná milovníky kávy po celém světě. Samotná káva má dlouhou, barvitou a bohatou historii. Proto si při cestě do Kostariky návštěvu kávových plantáží nesmíte nechat ujít.
Předem musím říct, že nejsem zrovna milovník kávy jako takové. Beru jí jako nápoj, který piju s hodně mlékem a cukrem v bucláčku od babičky ke snídani, nebo po obědě k cigaretě. Nikdy jsem nedocenil její hořko-kyselou chuť, ani rituál její přípravy. Navíc na cestách je kafe většinou hrůza a děs, protože nejkvalitnější kávy se z drtivé většiny vyváží a na místňáky zůstává nižší kvalita. Nečekejte při návštěvě kostariky žádné hi-tech vymazlené espresso. To vymysleli až Italové a je doménou západní kultury. Káva na Kostarice se podává ve velkých hrnkách přecezená přes pytlík ve tvaru ponožky zavěšený nad hrnkem. A je jí ohromný množství. A je silná. Nikdy se mi jí nepodařilo dopít až do dna.
Příběh kávy
Nejdřív se ale mrkneme na historii a cestu tohoto černého zlata. Existuje spousta legend o původu kávy a všechny s nádechem silné exotiky. Káva pochází původně z Etiopie. Podle jedné legendy pastevec jménem Kaldi z Jemenu vlastnil stádo koz. Všimnul si, že kozy okusují listy a bobule z neznámého keře a poté vykazují nadměrnou aktivitu. Ze semen a listů uvařil odvar, který měl velmi silnou, hořkou příchuť a vůbec mu nezachutnal. Odnesl jej do kláštěra, kde podle legendy mnichům při sušení semen kávy nad ohněm, do ohně několik semen spadlo. V ohni se uvolnilo typické kávové aroma a upražená semena dostala i mnohem lepší chuť. Z nich pak mniši připravili první kávu, jak jí známe dnes. Tak praví jedna z legend. To byl ale jen začátek dlouhé cesty a od 15 století už můžeme vysledovat jasná fakta.
Další důležitou roli po Etiopanech sehráli Arabové. Ti znali léčivé účinky kávy už v dřívější době. Kávové boby a listy se žvýkali a údajně měli příznivý vliv na žaludek. Keříky kávovníku pak okolo 14. století byli kočovnými válečníky přemístěny do Jemenu a tam byl strom kultivován k rozsáhlejšímu pěstování. Z Jemenu se černý nápoj s povzbuzujícími účinky, který nabýval na oblibě a byl podáván mnichům pro větší koncentraci a výdrž při motlidbách, rozšířil až do Mekky. Ta byla kulturním i obchodním centrem tehdejšího arabského světa. Káva rychle rostla na oblibě a tak ji obchodníci začali vyvážet dále do okolního světa. Káva putovala do Káhiry, Sýrie a vpád Salima I. otevřel kávě dveře až do vzdáleného Istanbulu, tehdejšího Cařihradu. Tam vznikla první oficiální kavárna. Událost, díky které se časem změnila rána milionů lidí po celém světě. Odtud už byl jen krůček do Nizozemí, kde byla káva, spíše než k pití, luxusním artiklem k vývozu. Napoleon přinesl kávu až do Paříže a koncem 18. století už zdomácněla i u nás. Nejdříve ve městech, na vesnicích byla stále považována spíše za lék na mnohé neduhy. Roku 1820 se pak německému chemikovi Friedrichovi Ferdinandu Rungemu podařilo poprvé z kávy izolovat povzbudivý a tenkrát ještě neznámý alkaloid, kofein.
Se zrychlujícím se tempem 19. století hledalo mnoho kavárníků způsob jak uspokojit tuto zrychlenou dobu. Překapávaná káva trvala okolo sedmi minut a to bylo příliš dlouho. Parní síla už hýbala dobou a byla otázka času, než pohne i historií kávy. Po prvotních pokusech německého vynálezce Gustava Kessela přichází na scénu Ital jménem Luigi Bezzera, který si v roce 1901 nechává patentovat první parní přístroj na výrobu kávy. Espresso, káva na vyžádání. Luigi stanovil 7 gr kávy v páce jako jednu porci a určil tlak páry, který byl 2 bary. Stále se sice jednalo o překapávanou kávu, ale díky tlaku se doba přípravy zkrátila na 45 vteřin. Až v roce 1947 Achille Gaggia za použití pružiny zvedl tlak na dnes známých 8-9 barů.
La Fortuna
Při cestě po Kostarice narazíte v každé větší vesnici na cedule s nápisem "coffe tour". Vybral jsem si ve městě La Fortuna u národního parku Arenal Vulcano. Opravdové plantáže sice součástí prohlídky nejsou, ty se totiž nachází několik kilometrů daleko, ale mají tu zřízené nové turistické centrum, kde mi perfektně anglicky mluvící průvodce vysvětlil vše, co jsem o kávě chtěl vědět. Může se to zdát jako nuda, ale věřte, že dobře anglicky mluvícího Kostaričana, který vám něco vysvětlí, aby člověk na Kostarice pohledal. Během prohlídky se i aktivně zapojíte. Nasbíráte si do košů vlastní bobule kávy, vyzkoušíte si původní mlácení zrn a pokud to spojíte i s čokoládovou tour, kterou taky nabízí, tak si vyrobíte i vlastní čokoládu z vlastnoručně pomletých kakaových bobů. Takže na opravdovou plantáž někde ukrytou v kopcích a pachtění se blátem snadno zapomenete. Kostarika není zrovna levnou zemí, takže tahle dvouhodinová kávová sranda i s odvozem k ubytování vyšla na 45 dolarů. Každopádně jsou to dobře utracené peníze. Hodně plantáží, ukrytých ve vesnicích v okolí, nabízí soukromé tour o dost levněji. Často se ale stane, že nikdo nemluví anglicky a k prohlídce jedné kakaové farmy majitel používal google translator na svém mobilu. Vtipně mi pak jeho mobilní pomocník při procházce plantáží překládal fráze typu "jdeme hledat přeseknout kabel". Nic moc jsem se tam o kakau nedozvěděl, ale mělo to své kouzlo. Nasekal vše co rostlo okolo a s úsměvem mi to dával ochutnat. Nějaký lék na žaludek, čerstvý kokos, banány a kakaových bobů co moje hrdlo ráčilo. Takže každé má své. Pokud ale prahne člověk po informacích, je lepší si zvolit oficiální tour pro turisty.
Sopečná půda Tarrazu
Nejen podnebí a pěstování kávy ve vysoké nadmořské výšce, ale i sopečná půda má velký vliv na vysokou kvalitu výsledného produktu. Další zvláštností je i fakt, že kávě z oblasti Tarrazu se daří držet stabilní úrodu i kvalitu zrna už po dlouhou dobu. Vláda si kvalitu a produkci pečlivě hlídá. V Tarrazu se nepoužívají k pěstování pesticidy ani umělá hnojiva a káva se sbírá ručně. Možná i proto je na Kostarice zakázáno pěstovat odrůdu Robusta a najdete zde jen Arabiku. Káva typu Arabika má v sobě oproti Robustě více cukrů, olejů a naopak méně kofeinu, což z ní činí chuťově jemný zážitek s ovocnými tóny. Robusta naopak nabízí zemitější, hořkou chuť způsobenou větším množstvím kofeinu v zrnech.
Dnes už pozvolna nahrazuje v Kostarice produkci kávy pěstování ananasů a banánů. Ananasové plantáže jsou zde vidět na každém kroku. Konkrétně pak ananasy se v poslední době stávají terčem kritiky, díky údajnému nadměrnému používání pesticidů, otrávené vodě v okolí plantáží a špatným pracovním podmínkám námezdníků z Nikaragui a dalších zemí.
Ale to už by bylo na povídání k dalšímu šálku kávy...